Hnací plyny – druhy a jejich využití
Hnacími plyny se rozumí chemické látky a směsi používané jako hnací plyny v přepravních potrubích, ve střelných zbraních, v aerosolových rozprašovačích, ale třeba i v dopravních prostředcích. Rozlišujeme několik druhů hnacích plynů. U plynových pistolí se nejčastěji setkáte s hnacím plynem Green gas.
Obecně nejpoužívanějším hnacím plynem je zřejmě propan-butan. Jde o plyn pro bezvodá prostředí nebo pro výrobky s malým obsahem vody. Propan-butan je zkapalněný plyn, který tvoří směs n-butanu, propanu a iso-butanu. Jednotlivé látky mají rozličné fyzikálně-chemické parametry a jejich kombinací dosahují výrobci aerosolových přípravků požadovaných tlaků uvnitř nádobek, takže zákazníkovi zaručují jejich bezproblémové užívání. Nejčastěji se tohoto hnacího plynu používá u laků na vlasy, deodorantů, antiperspirantů a dalších přípravků.
Jiným hnacím plynem je dimethylether, který je pro svou částečnou rozpustnost a snášenlivost s vodou používání do aerosolových přípravků s vyšším obsahem vody. Oproti propan-butanu má výhodu v nehořlavosti, pokud je smíchán s vodou. Sám o sobě však hořlavý je. Nevýhodou je o něco vyšší cena, což je kompenzováno možností použití vody jako rozpouštědla do aerosolových přípravků, která je samozřejmě levnější, než například běžně používané rozpouštědlo ethylalkohol. Dimethylether je jako hnací plyn používán například do osvěžovačů vzduchu nebo malířských aerosolových přípravků.
Další skupinou hnacích plynů je oxid uhličitý a dusík. Ty jsou v porovnání s ostatními hnacími plyny levné. Nejčastěji se používají při plnění kosmetických aerosolových přípravků jako jsou osvěžovače obličeje, pěny či gely na holení. U pěn na holení se někdy používá i isopentan, který způsobuje napěnění gelu či pěny po styku s pokožkou.
Mezi hnací plyny řadíme i vzduch, který je nejlevnější, ovšem má omezené použití. Hodí se pro plnění hasicích sprejů, nebo jako náhrada oxidu uhličitého či dusíku u kosmetických přípravků.
