Fotovoltaika (solární panely) a její výhody a nevýhody

Často slýcháme o nutnosti zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie na úkor tepelných či jaderných elektráren, které jsou pro životní prostředí nebo pro své riziko v případě poškození daleko bezpečnější, nežli obnovitelné zdroje. Jedním z obnovitelných zdrojů, který se v posledních letech prudce rozvíjí je fotovoltaika.

Jedná se o přímou přeměnu slunečního záření na elektřinu, což byl již dávno před naší generací snem a utopií. Jevem přeměny slunečního záření na elektřinu se vynálezci zabývali již před mnoha lety. První výsledky se dostavily v 19. století. Fotovoltaické články byly prvně prakticky využívány v polovině 20. století pro napájení satelitů a následně u prvních družic. Díky energetické krizi v sedmdesátých letech minulého století a zvýšené péči o životní prostředí se alternativní zdroje energie staly jednou z priorit vlád řady zemí.

Postupně docházelo ke zdokonalování fotovoltaických panelů a systémů. Přeměnou slunečního záření na elektřinu vzniká stejnosměrný proud, který je třeba přeměnit na proud střídavý shodný s distribuční sítí. To zajišťují střídače a tak se dociluje napájení běžných domácností a jejich elektrospotřebičů střídavým proudem. Jelikož napětí jednoho článku je nízké a postačilo by napájet maximální rozhlasový přijímač, jsou pro napájení větších spotřebičů nebo v případě fotovoltaických elektráren jednotlivé solární panely propojovány do větších systémů.

Výhody a nevýhody

Tak jako každá nová věc, má i výroba elektřiny ze slunečního záření své výhody a nevýhody.

K výhodám pochopitelně patří zejména skutečnost, že během výroby elektrické energie fotovoltaický systém neznečišťuje životní prostředí. Pokud by mělo dojít ke znečištění během výroby nebo likvidace panelů po skončení jejich životnosti, dá se tento proces udržet v požadovaných mezích díky předpisům a metodám likvidace elektroodpadu. Navíc se dá recyklace stále zdokonalovat.

Fotovoltaické panely nevyžadují téměř žádnou údržbu a provozní náklady jsou rovněž velice nízké. Díky vysoké podpoře garantované státem je návratnost pořizovacích nákladů neskutečně rychlá. Pokud jsou solární panely připojeny na síť, může být elektřina spotřebována lokálně a odpadají tak vysoké náklady na rozvodné soustavy.

Nevýhod je také ale celá řada. Je to hlavně drahá instalace fotovoltaických systémů, dále nemožnost jejich přemístění jinam a paradoxně vyšší cena fotovoltaické energie ve srovnání s cenou energie z jiných zdrojů. Nevýhodou je i nespolehlivost za špatného počasí, pochopitelně nemožnost její výroby v noci a v zimě, kdy jsou panely pod vrstvou sněhu. Ekologická likvidace solárních panelů je prozatím velice nákladná.

Rozdílné ceny

V Česku došlo k poněkud jinému vývoji výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren než v sousedních zemích. Výkupní cena byla u nás nastavena v r. 2006 zcela jinak, než tomu v té době bylo v Německu. K největší chybě došlo tím, že výkupní cena pro malé systémy na střechách domů byla nastavena shodně jako pro velké elektrárny na zemi. Toto opatření se později ukázalo jako velice neprozřetelné. V Německu měly střešní systémy v porovnání s Českem výkupní cenu vyšší, zatímco pozemní systémy výrazně nižší.

Vlivem vývoje kurzu koruny a výkupní ceny elektřiny v Německu se postupně pro pozemní instalace v České republice stala ještě výhodnější. Díky průtahům regulace tohoto nepoměru zůstaly výkupní ceny v ČR až do r. 2010 extrémně výhodné, což vedlo k nebývalému rozmachu výstavby slunečních elektráren u nás. Tam, kde dříve za městy a vesnicemi byly louky nebo pole, vyrostly řady solárních panelů, které jsou trnem v oku nejen pro vizuální dojem, ale mají podíl na růstu cen elektřiny. Tento jev je naprostým paradoxem vzhledem k tomu, jak se počáteční rozjezd solární energie jevil. Místo toho, aby se s růstem počtu zdrojů a konkurence ceny snižovaly, dochází k neustálému postupnému nárůstu ceny elektrického proudu.